Šumava for all – 3. díl

Blankytná obloha s ojedinělými honícími se bělostnými parami nás uvítala na prahu druhého dne našich toulek po bezbariérových šumavských hvozdech. Plán našemu triumvirátu velel navštívit ještě tři stezky, jež se svým příjemným povrchem a schůdností budou nabízet lidem s nějakým pohybovým omezením.

Z Vimperku jsme se vydali na 50 km dlouhou cestu autem k výchozímu bodu, kterým v prvním případě bylo „Zaparkuj a jdi dál“ Staré Hutě. Odtud vede pěkná asfaltová cesta až na Starý Brunst. Místy je třeba zdolat nějaké to stoupání, ale není to nic nepřekonatelného. Uprostřed cesty naleznete kapličku Zhůří, kde je i možnost odpočinku u stolečků. Drobnou nesnází může být přístup ke kapličce, kde je trochu krkolomný nájezd, leč NP má v plánu i toto pro vozíčkáře upravit. Naskýtá se vám zde ještě úžasná podívaná v podobě výhledu do pohádkového údolí s říčkou Křemelnou. Pro odvážnější je zde i možnost se jít do údolí podívat, ovšem je třeba se připravit na polní kamenitou cestu ve svahu. S elektrickým vozíkem jsem si ní však hravě poradil. Odvážlivci jistě nebudou litovat a mohou se zde osvěžit čistou a řádně železitou vodou.

„Jako se stalo kterémus světákovi ze Zdíkovce. Slíbil kamarádovi, že zaplatí dluh tímto v cizině kdes učiněný; že však přítel ještě před naplněním slibu zemřel, nemínil tak učiniti, hodlaje obnos ponechati pro sebe. I stalo se, že nebožtík, dopálen nedodržením slibu, v hospodu za falešným kamarádem z rakve, tak jak v ní uložen byl, si došel, hrůzou, kterou na křivoslibníka pustil, téhož na místě zabil, jak vpravdě stalo se na blízku některého Zhůří.“

Josef Váchal, Očarovaná Šumava, 1929

Další možnost výletu s perfektním povrchem je z odbočky na Vysoké Lávky k bývalé tankové střelnici podél Stupné. Jedná se velmi pohodlnou cyklistickou trasu s novými hezkými mosty přes přítoky Jezerního potoka. Cesta měří cca 4 km a je vhodná zejména pro lidi, kteří se rádi pohodově projedou. Můžete zde vidět již zmíněný potok, projedete se kousek lesem a dále po rozlehlé louce. Je odsud krásný výhled na šumavské hřebeny. Rovněž je zajímavé se podívat do míst, kam ještě před 20 lety nebyl možný přístup, jelikož se jednalo o vojenské území.

„Do Bärensteindlu bylo několik dobrých hodin a cesta nedobrá nikudy nevedla než přes Prášily a ošemetnou, tehdy ještě ani kameny nepodloženou cestou kolem Stupné; tam někde rozbíhaly se stezky do Bavor vedoucí a málo dřevařům jen známé. Sejíti z cesty znamenalo dostati se někam do Scheureckých bahnisek, a sám jižní a západní svah Polední hory značil Rehberským konec světa.

Z vypravování dřevorubců o těchto ztracených vartách slýchal Hiršl podivná vyprávění, při nichž vlasy hrůzou na hlavě mu vstávaly, povídačky, proti nimž bájemi opředené důkazy o mystériích vrchu proslulého později co Spálený, se spoustami zmijí a hadím králem na vrcholu, byli ničím.

Bärensteindl oplýval kromě pravidelných divokých honeb, divých mužů a pekelných stvůr hojností medvědů, rysů a divokých koček; cesta podle Stupné proslula číhajícími bavorskými kerly, obírajícími jednotlivé podloudníky pašující zboží do Bavor a zpět.“

Josef Váchal, Očarovaná Šumava, 1929

Poslední naší zastávkou bylo parkoviště Mechov. Po cca kilometru a půl narazíte na dřevěný most a lesní cestu do poměrně strmého kopce (pro mechanické vozíky je třeba statného asistenta). Když ovšem tento výstup podstoupíte, dostanete se po 400 metrech k poutnímu místu bývalé Hauswaldské kaple. Podle legendy zde dvě ženy sbíraly dříví a překvapil je medvěd. Ženy padly na kolena a počaly se modlit k panence Marii. Medvěd po chvíli odešel, aniž by jim ublížil a na nedalekém stromě se ukázal obrázek Panny Marie. Teče tu studánka s údajně léčebnými účinky a místo vyniká svou duchovní atmosférou. Cestu sem vám však mohou komplikovat odtokové kanály s mezerou o šíři cca 5 cm. Rovněž nájezd na dřevěný most není nejpříjemnější díky polorozpadlému druhému prknu.

Svou pouť jsme dokončili tam, kde jsme ji téměř započali. Dál tato stezka pokračuje podél Vchynicko-Tetovského plavebního kanálu až k mostu Rechle, odkud se lze dostat až k Infocentru Rokyta. Nezbývalo než se vrátit do Vimperku, kde jsme ještě navštívili v podzámčí velice příjemnou bezbariérovou cukrárnu s velkým výběrem lahodných sladkostí a dobrou kávou. Spolupráce s NP Šumava byla skutečně plodná a věřím, že všechny členy výpravy nesmírně obohatila. Těšíme se na další spolupráci, při níž se nám jistě podaří najít další vhodné cesty pro lidi, kteří milují přírodu a tento báječný kraj, ale jsou nějakou formou omezeni v pohybu.

HaPraVa