Po tolika letech

už nemá smysl obviňovat minulý režim.Jak je možné,že i teď vznikají obchody a kanceláře,kam se nedostane nejen vozíčkář,ale i mamina s kočárkem .Do důchodu mi zbývá dobrých 20 let,ale  už teď si dobře rozmyslím,jestli  zajdu  do obchodu po schodech ,nebo radši  půjdu  o kus  dál a to samé si koupím v přístupnějším obchůdku .Dětští lékaři  sídlí v patrovém domě.Kočárky musí zůstat v přízemí ,nahoru je nikdo nedostane.Takže maminy musí tahat  nejmenší děcka v náručí a přitom doufat,že  pak najdou nejen  kočárek,ale i další věci,které už prostě nemohly pobrat.

Předpokládám,že ke změně dojde až do těchto prostor budou chodit rodinní příslušníci našich radních.S komunisty  či  jinými partajemi  to nemá nic společného.

Diky za clanek

Jeden z mych nejlepsich pratel se ocitl docasne na voziku, takze je to pro me velmi aktualni tema. Praha se v podstate tvari, jako by postizeni obcane neexistovali. Bez auta a bez pomoci se tito lide neobejdou...

Co já vím

tak za socialismu se kladl důraz na pracovní integraci invalidů do společnosti. Což bylo zase plus. Nebylo nezaměstnaných invalidů. Čímž se asi zase norimberský starosta chlubit nemůže.

Re: Co já vím

Ano byla DRUTEVA (tusim ze Druzstvo telesne vadnych), ale ta se tykala jen par vybranych jedincu s malym postizenim - tedy tech kteri by "nestrasili" zdravou verejnost...

Inu

Na budování bezbariérových přístupů se málo "vydělá". To je celý problém, proč to v ČR nejde. Muselo by se to stejně dělat jako veřejné zakázky a přece nemůžeme chtít "obírat na dani úspěšné".

Je potřeba dodat

že méně úspěšným - to je zaměstnancům, se daň strhne každý měsíc automaticky z platu !

pro men byl pozitivní šok delší pobyt v UK

životní úroveň podobná,ale co je tam úplně super je začlenění "jiných" do společnosti,ať jsou to senoři či postižení - pohybovali se všude,bylo to potom vidět i v tržním prostředí - na každém rohu obchod s potřebami pro tyto lidi...toto nás odděluje od západní civilizace,ne jakou máme televizi či auto...přístup k těmto lidem..nejsem chválabohu postižená,to jen na vysvětlenou

Re: pro men byl pozitivní šok delší pobyt v UK

Za to, že nejste postižená neděkujte a nechvalte Boha. Ten s tím má houby společného.

S

bezbarierovostí souhlasím, nastupovat do bezbariérového vozidla je i pro mě daleko příjemnější, než se šplhat jak opice někam do výšky. Na druhou stranu tady není vůbec žádná souvislost s KSČ

Re: S

no jasne, ze ne, prece vam nikdo nebude na vasi milovanou stranu sahat, ze

celonizkopodlazni vozidla

Chtel bych se zeptat, co si mysli autor o trendu zcela nizkopodlazni tramvaje. Osobne si myslim, ze nikdy nebude takovy naval invalidu a kocarku, aby to nepobrala castecne znizkopodlaznena T3 ( http://www.prazsketramvaje.cz/obrazky/vozyosobni/8251-035.jpg ) nebo KT8 ( http://www.prazsketramvaje.cz/obrazky/vozyosobni/9081-003.jpg ). Takto by slo levneji dosahnout vice nizkopodlaznich spoju, nez konstruovanim tramvaji, ktere jsou  nizkopodlazni v cele sve delce. Taktez s tim metrem - preklenovaci plosiny by stacily pro krajni dva vozy (pro pripad, ze schodiste bude na jedne, nebo druhe strane, at nemusi invalide pres cely peron).

Re: celonizkopodlazni vozidla

Problematika nízkopodlažních tramvají je velice ožehavá. Já osobně jsem zastáncem celonízkopodlažních vozů. Musíme si uvědomit, že populace stárne a do roku 2050 bude v Praze 2x vice lidí ve věkové kategorii 65+ a pokud by všichni chodili vstupem pro vozíky a kočárky, byl by tam neskutečný nával. Je to též myšlenka "Accessibility for all" - "Přístupnost pro všechny". Co se týče prahů v metru, DPP momentálně zjišťuje, kolik by stálo a jak by technicky šlo je namontovat do prvních a posledních dveří v soupravách na lince C. Do repasovaných vozů vzhledem k jejich omezené časové životnosti namontovat nepůjdou. Při nákupu nových vozů bych však upřednostnil tyto prahy u více dveří, kvůli zmiňovanému přehlecení prvních a posledních. Děkuji za dotaz.

Němci se už poučili

Jak je patrné,  Němci  urazili od dob nacistických shromáždění v Norimberku  velký kus cesty. Na rozdíl od nás se z neblahé kapitoly svých dějin už poučili...

V souvislosti s tímto blogem si vzpomínám na jiný zážitek. V roce 1990 přijela za dětmi z našeho města výprava německých skautů, polovinu delegace tvořily tělesně handicapované děti. Pro ty naše to byl šok, nebyly na integraci s těmito dětmi vůbec zvyklé, ostatně některé ani netušily, že něco takového vůbec existuje, protože bývalý režim si dal tu práci, že vše co nezapadalo do představy "šťastného života v socialismu" uklidil za zeď.  Je dobře, že se tento postoj společnosti mění, i když asi pomalu. Autorovi blogu přeji hodně štěstí a odvahy.    

Tak nevím, jestli zrovna u vás je to vina KSČ?

Jen váš věk vás omlouvá v tom, že jste nabízené příklady srovnávání obou měst, vybral velmi selektivně.

Pokud byste byl starší, ale možná by stačilo i pokud byste dříve, než něco napíšete, více studoval, objevilo by se ve vašem článku třeba i to, že v onom Norimberku je obrovské prostranství, kde velmi rád řečnil jistý A. Hitler.

Výsledkem jeho řečí v Norimberku bylo, že mnoho lidí a to i z Norimberka se velmi brzy přesunovalo do blízkého Dachau.