Moje zkušenost

Jednou jsem pomohla nevidomému. Začal mi děkovat a omlouvat se a já jsem odvětila :" To nic, to nevadí"  a zde mi skočil do řeči. "Jak to že nevadí, že jsem slepý a nic nevidím."  Vyrazil mi "dech" a už jsem nedokončila větu - ráda jsem pomohla.. Stalo se to před třiceti lety .  Nemyslel to zle, myslel jen na sebe.  Možná je dobré říci předem kdo je kdo a pak se i konverzace v ambulanci bude odvíjet úplně jinak. 

Jen nechápu proč u některých článků nepřipustíte diskuzi, když chcete něco změnit.  Já jsem se tehdy poučila  a dnes bych řekla jen konec věty - ráda jsem pomohla.